Zamyšlení nad plynoucím časem
Písnička: “Kdo ví, co bude pak”
Česko-polský esejista a aforista židovského původu, Gabriel Laub, napsal, že “čas lidského života je kruh, ale nedovírající se a hodně šišatý.”
Biblická kniha Kazatel komentuje využití vhodného času pro tu, či onu věc a vychází z přesvědčení, že každá příležitost jednou pomine a každý čas k její realizaci jednou skončí.
Je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit. Kaz 3:4-7
Johann Wolfgang Goethe řekl: “Čas nenechte jen tak projít, je odměřen.” Etapy života jsou obdobím, ve kterém lze realizovat jen určitou část plánů. Takovou, která v jiném životním úseku uskutečnit nelze. Proto Kazatel píše:
Raduj se ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud. Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé. Kaz 11:9-10
Problém je ale v tom, že žádný člověk není schopen z běhu času vystoupit a tak rozpoznat ten správný úsek ke konání té, či oné věci. Proto moudrý Kazatel doporučuje, konat vždy víc, než se musí a zajistil se tím na dobu, kterou nikdo nedokáže předvídat. Paradoxně však neradí hrnout zásoby směrem k sobě, jak by dvounozí křečci s velkou hlavou čekali, ale směrem od sebe, jak se moudře zajistil i nepoctivý správce z Ježíšova podobenství, o kterém mluví doc. Jiří Mrázek, který byl hostem v pořadu Petra Vaďury.
Básnickou metaforou Kazatel radí: “pouštět svůj chléb po vodě a rozdávat svůj díl,” dokud jej člověk má. Neví totiž, co přijde v čase budoucím.
“Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane. Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť; jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl. Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet. Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná. Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda obojí je stejně dobré. Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím. I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, pomíjí. Kaz 11;1-8
Bát se není třeba i když čas letí čím dál rychleji. Slovo víry z Bible a povzbuzení z pera francouzského esejisty z počátku 19. století, dodávají pokoj ubíhajícím dnům.
“Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny. Hospodin učinil vše k svému cíli.” Př 16:3-4
“Večer života přináší sebou i svoji lampu.” (Joseph Joubert)