Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. Žalmy 46:2-3
Legenda vypráví, že šel krajem poutník a potkal smrt s kosou. “Kam jdeš?” ptá se. “Jdu zkosit morem 50 000 lidí.” Za nějaký čas potká smrtku znova a hned na ní: “Nedržíš slovo, zkosila si 150 000 tisíc!” “Ne, ne,” brání se smrt, “zkosila jsem 50 000, zbývajících 100 000 zemřelo strachy.”
Můžeme skutečně zemřít hrůzou? Sherlock Holmes si myslí, že ano… a vědci mu dávají za pravdu.
Co se děje s tělem, když prožívá strach
V okamžiku šoku vaše tělo aktivuje „udeř-uteč“ reflex. Začne v thalamu, struktuře o velikosti dvou lískových oříšků ve vašem mozku, ten vyšle signál mozkové kůře. Thalamus netuší, jestli čelíte opravdové hrozbě nebo ne, prostě vás připravuje na potenciální nebezpečí. Díky tomu se ve vašem mozku aktivují dva systémy: sympatický nervový systém a systém adrenálního kortizolu. První z nich využívá nervové dráhy, druhý krevní tok.
Když vás zasáhne jejich impulz, rozšíří se vám zorničky, pocítíte příval síly a srdce se vám rozbuší jako blázen. Jinak řečeno, vaše tělo ze sebe vydá všechno, aby vás připravilo na střet s hrozbou. Jakou to má nevýhodu? Pokud je vaše tělo příliš slabé, můžete ho v daném okamžiku přetížit a organismus prostě selže.
Kristovi učedníci mají být lidmi víry, naděje a lásky. Proto “všechnu svou starost vložte na Něj, neboť mu na vás záleží.” Tak nás povzbuzuje Pavlovo slovo z Bible. Myslí v něm na našeho Otce v nebi, kterému na nás záleží.
Jako sbor jsme pro rok 2020 dostali novoroční biblický verš z Janova evangelia, v němž Ježíš říká: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mě, i kdyby umřel, bude žít.” Jan 11:25
Kdyby se stalo to nejhorší, tak ten, kdo v Krista věří, i kdyby umřel, bude žít.” Proto panika není pro Kristovy učedníky. Naopak víra je podstata nadějných věcí a důvod neviditelných (Žd 11:1 kral.překl.)
