Jan Andrš

Jan Andrš pocházel z východočeského podhůří Orlických hor. Narodil se 12. března 1876 ve věřící rodině členů Svobodné evangelické církve české v Bačetíně u Dobrušky. Jako dítě sboru, který v té době měl své středisko na Rzech u Nového Hrádku, byl pokřtěn kazatelem Janem Balcarem. Jistoty spasení dosáhl ve svých 18 letech za velikého probuzení sboru v Bystrém v roce 1894 a téhož roku byl přijat do sboru kazatelem Josefem Kostomlatským. Toužil oddat se cele službě evangelia a kazatel Kostomlatský ho doporučil do misijního biblického ústavu na St. Chrischoně. Protože zásluhou kazatele Kostomlatského se dost vyznal v německé řeči, mohl s dobrým prospěchem absolvovat celý kurs na švýcarském ústavu u Basileje za čtyři roky – 1898–1902. Po návratu do vlasti sloužil několik měsíců německému sborečku Svobodné reformované církve v Trutnově. Pak na sedm let (1903–1910) byl poslán po kazateli Františku Kotoučovi do České Skalice. Dalších deset let (1910–1920) působil po kazateli Antonínu Gayerovi v Husově rodišti ve sboru v Husinci. Odtud vrátil se na čtrnáct let do rodného kraje, do sboru v Náchodě. A toto náchodské období možno považovat za vrchol rozvité a požehnané práce v díle Páně. Posledních šest let aktivní služby věnoval kazatel Andrš sboru na Kladně, kde byl zvolen r. 1934 po kazateli Josefu Štifterovi. Po odchodu do výslužby (r. 1940) byla vítána jeho občasná služba na stanicích benáteckého sboru a pak v Trhových Svinech, v starobinci v Hamru a v Suchomastech. Zemřel 4. ledna 1949 v Suchomastech a pohřben byl 7. ledna 1949 na Kladně.
Kazatel Jan Andrš sloužil církvi téměř celé půlstoletí. A byl především a skoro výhradně kazatelem, jehož tichý vliv a služba duším zůstaly dlouho patrné.