Větší důraz než na znalost pravdy kladl Hus na život v pravdě. Je to autentický život v ryzí upřímnosti před Bohem, lidmi i sám sebou, život bez přetvářky a pokrytectví. Je to o integritě osobnosti, kdy člověk mluví to, čemu věří, a věří tomu, co říká. A to, co mluví a čemu věří také žije v každodenním životě. Život podle pravdy Bible – Božího slova. Bez hlubokomyslného filosofování, v prostotě srdce věřit Bohu a jeho slovu a žít podle něj. To je život v pravdě.
Co Hus říkal o pravdě? Zde je několik jeho citátů:
„Nemohu-li já osvobodit pravdu ve všem, aspoň nechci být nepřítelem pravdy a chci se svou smrtí postavit na odpor takovému ústupku. Lépe je dobře zemřít, než zůstat naživu s nečistým svědomím. Nesmí se hřešit ze strachu ze smrti. Kdo se smrti bojí, ztrácí radosti života.
Nejenom ten je zrádce pravdy, kdo nesměle mluví pravdu, ale i ten, kdo nebrání pravdu, kterou by měl svobodně hájit. Zlořečený ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu.
Nade vším vítězí pravda a mocná je až na věky!“ „Vítězí, kdo bývá usmrcován.“ „Pravda sice na čas poražena bývá, ale nakonec vítězí. Ona má tu zvláštní vlastnost, že čím více ji kdo dolů tlačí, tím více se pozdvihuje, a čím více ji zastiňují, tím více září. Tak jako v době Krista: Pravdu odsoudili, zabili a do hrobu položili a ona všechny přemohla, a za sebe samou jich jim dala dvanáct a více učedníků.“


„Předkládáme ti cestu života nebo smrti – vyvol si! Buď odvoláš své učení, nebo budeš vydán ohni.“ Toto zaznělo s ozvěnou v kostnickém chrámu, když vyvedli Husa, aby ho odsvětili a vydali světské moci k upálení. Na hlavu mu nasadili papírovou čepici, kde se ďáblové rvou o jeho duši a vyhlásili nad ním: „Vydáváme tvou duši ďáblu!“ Hus se nedal zastrašit touto kletbou a hlasitě zvolal: „A já ji odevzdávám nejmilostivějšímu Pánu Ježíši Kristu.“ Hus se nebál smrti, nebál se bolesti umírání v ohni, protože věděl, komu odevzdal svou duši. Věděl, že nad jeho duší nemá moc ani ďábel, ani papež, ani císař, ale jen Ježíš. Tak jako on odevzdal na kříži svou duši Otci se slovy: “Do tvých rukou odevzdávám svého ducha“. Tak jako Kristus prosil za své trýznitele, aby jim Bůh odpustil, protože neví, co činí, tak se modlil i Hus. Tak, jak učil své posluchače v Betlémě, aby ve všem následovali Ježíše, tak on následoval a to i v hodině své smrti. Před popravou zazpíval chvalozpěv a když mu dali poslední možnost vše odvolat a zachránit si život, řekl: „A pro tu pravdu evangelia, kterou jsem celý život hlásal, chci dnes vesele zemřít.“ V tu chvíli tleskl maršálek rukama a popravčí zapálil hranici. Netrvalo dlouho a Hus zemřel.
Jan Hus se nebál zemřít pro Krista. Jeho víra nebyla teoretická. Kristus pro něj nebyl nějakým učením, názorem, či náboženstvím. Hus pro něj byl někým, koho osobně znal. Někým, komu důvěřoval a koho znal jako svého Spasitele a Pána. Ježíš byl pro Husa natolik reálný, že se nebál pro něj zemřít. Nemohl zapřít toho, koho velmi dobře znal.

„Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne. Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?“ (Bible – Matouš 16:25-26)


Čemu věříme my sami? Je to, na co spoléháme natolik důležité, abychom za to položili svůj život? Má moc to, na co spoléháme, nás provést těžkými chvílemi našeho života včetně smrti? Mnoho lidí spoléhá samo na sebe, na své vzdělání, majetek, konexe.... ale zcela upřímně – co z toho nám skutečně pomůže v nejtěžších chvílích života, či na smrtelné posteli?

Jan Hus věřil Kristu, že pokud je jeho život v Kristových rukách, že se nemusí smrti bát. Věřil Kristu, že po smrti bude s ním, stejně tak, jako byl Kristus během jeho života s ním.